Když je rozum otupený ideologií
Česká vláda náhle oznámila zrušení novelizace Vyhlášky o školním stravování, kterou řadu let připravovaly desítky odborníků v oblasti dětské výživy. V typickém vládním chaosu došlo rychle k opravě, že se neruší, ale klíčová oblast vypadne a bude někde jinde údajně jako doporučení. Vše se má odehrát bez standardní diskuze s oponenty, protože prý do 1.9.2027 už není čas na diskuzi. Absurdnější výmluvu těžko hledat.
Hlavní tváří prosazující odmítnutí nového spotřebního koše je Motorista Šťastný. Jeho výroky způsobily lavinu reakcí. Na jedné straně ti, kteří novou Vyhlášku podporují - což jsou převážně specialisté v oboru - tedy nutriční specialisté, pediatři a odborníci na veřejné zdraví včetně Státního zdravotního ústavu, který má tuto činnost v popisu práce a na druhé straně pod vedením tzv. "ministra prevence a zdraví" (!😳!) zvláštní směsice lidí zahrnující asi nekritické obdivovatele p. Babiše, stejně jako nostalgiky po dávno zmizelé době, nebo kuchařky bojící se jakékoli změny a mnoho dalších, jejichž motivaci prostě nerozumím.
Vyhláška vznikla z potřeby upravit dosavadní dokument, který vznikl před více než 30 lety v době podstatně odlišné od dnešní. Nejen, že došlo k určitému posunu v oblasti vědeckých důkazů a znalostí v této oblasti, ale každý se doma také stravujeme jinak, máme k dispozici potraviny dříve nedostupné a hlavně výrazně přibylo potravin nevhodných pro zdravý vývoj dítěte. Mnoho dnešních rodin už opakovaně cestuje mimo českou kotlinu a seznámily se i s jinými stravovacími zvyklostmi. Především se však výrazně změnil životní styl dnešních dětí a došlo k prudkému nárůstu dětské obezity, zvláště pak té závažné formy. Důraz na kvalitní a zdravé stravování dostal další rozměr.
Pan Šťastný - dnes politik - konečně objasnil, o co vlastně v onom sporu o Vyhlášku o školním stravování vlastně jde. Ono totiž vůbec nejde o obsah té vyhlášky, kterou pan Šťastný nejspíše ani nečetl, ale jen o čisté politické dogma z pozic libertariánské ideologie. Tedy, že stát nemá právo svobodným svéprávným lidem téměř nic nařizovat. Ve stejné ideologické lince bychom měli brzy očekávat třeba i zrušení povinné školní docházky.
V tomto kontextu je určitě zajímavé, že když pan Šťastný byl před 20 lety více lékařem než ideologem, tak se začal velmi správně zasazovat proti kouření ve veřejným prostorách, což nakonec vedlo k přijetí tzv. protikuřáckého zákona. Evidentně se rozhodl nespoléhat na “zdravý selský rozum” kuřáků, kteří přeci byli už dávno informováni, že kouření škodí nejen jim, ale že vadí a škodí mnohým ostatním lidem v jejich okolí. Lékař Šťastný tehdy dobře pochopil, že tady zdravý selský rozum vůbec nic nevyřeší. Nelze ovšem vyloučit, že se dnes pan Šťastný kvůli tomu každý večer bičuje před nějakou libertariánskou ikonou.
Nyní je tedy jasnější, jak a kam bychom se měli zaměřit při obhajobě diskutovaného spotřebního koše. Já osobně vnímám libertariánský postoj pana Šťastného jako zcela zmatený nejméně ze dvou důvodů.
- Rozpor už v rámci samotné ideologie. Zde jde totiž o výrazně zdravotní problém na lince: strava - zdraví/nemoc - léčba (tedy náklady). Je totiž nesmyslné prosazovat absolutní svobodu v libertariánském duchu v českém systému zdravotního pojištění, které je prakticky ze 100% hrazeno z veřejných peněz, téměř bez jakékoliv finanční spoluúčasti pacientů. Nemůže fungovat absolutní svoboda jedince, když není spojená s absolutní odpovědností jedince. Takže pan Šťastný by nejdřív měl vyvolat diskuzi o principech našeho zdravotnictví a vnést do něj principy ekonomické odpovědnosti za vlastní konání a dopady na zdraví (a já ho v tomto podpořím). Pak teprve může přicházet s návrhy, které nejsou se současným systémem slučitelné.
- Jako druhé libertariánské pomatení vidím v tom, že se bavíme o dětech. Zcela souhlasím s názorem, že svobodným svéprávným dospělým lidem nemůže stát diktovat, co mají jíst, kolik mají jíst a kdy. Může jim to pouze doporučovat. V případě školního stravování se ovšem bavíme o dětech. O dětech, které nejsou dostatečně rozumově vyspělé, nejsou ani svéprávné. A které rodiče svěřili státní školské instituci do péče “cizím” lidem, kteří mají podle svého nejlepšího svědomí naplňovat úkoly zadané státem (vzdělávání, výchovu, stravování). Lidem, kteří jsou pro tuto funkci vybaveni vzděláním, nejen selským rozumem. Z hlediska stravování jsou děti ve škole jistě v rukou lidí, kteří mají kompetence v oblasti vaření. Ale kteří zcela jistě nemají žádné kompetence ve vztahu k dětské výživě. Je třeba si uvědomit, že jen prostý oběd v ZŠ znamená jednu třetinu příjmu energie a všech potřebných živin. V případě MŠ zajišťuje resort školství běžně tři z pěti doporučených jídel. Tedy nadpoloviční většina stravy malých dětí, které jsou nejcitlivější na výživové nedostatky, je v režii škol.

Komentáře
Okomentovat
Rád diskutuji věcné argumenty. Neslušné, agresívní či jinak neuctivé komentáře mažu.